Slyším kroky, co se přibližují

kroky, co mi ubližují.

Kroky, co budou to zas chtít

kroky, co chtějí si mě vzít.

Už jsou tady, už se přiblížily

už tolikrát mi ublížily.

Proč to dělají a proč to chtějí ?

Ta slova mi v hlavě pořád znějí.

Krok tam a krok zpět

chtěla bych křičet na celý svět.

Křičím, ječím, hulákám

snad ty kroky od sebe odlákám.

Křičím, ale nikdo mě neslyší

nikdo mě nechce slyšet.

Nikdo mi nechce pomoci

a já jsem plná bezmoci.

Kroky mě drží v uzounké uličce.

Kroky mě drží ve smyčce.

Nemůžu odejít, nemůžu pryč,

kroky mají od východu klíč.

Jděte pryč, křičím na ně,

křičím a potí se mi dlaně.

Jsem jako kotě, co topí se ve vodě,

jak to kotě, co nevěří náhodě.

Nevěří v záchranu

a nemá jinou obranu.

Může jen mňoukat, ale nikdo ho neslyší

nechce slyšet

nikdo mu nechce pomoci.

A kotě je dál plné bezmoci.

Jsem jak jedna kapka v moři,

utopená ve svém hoři.

Nikdo neslyší šplouchání o pomoc.

Nejsem kapka, co má kouzelnou moc.

Jsem kapka plná bezmoci,

kapka, které nikdo nechce pomoci.

Jsem jak jedna růže v růžové zahrádce,

jak jedna růže pohozená na skládce.

Jako růže, která nikomu nevoní

a proto jí nikdo nepomůže.

Jsem bezmocná růže.

Jsem jak růže bez trnů,

co bránit se nemůže.

Jsem jak jedna hvězda z tisíce,

jak jedna svěřenkyně měsíce.

Lidé mě vidí, ale přece přehlíží

a kroky mi znovu ublíží.

Jsem jako zkalená studánka plná bezmoci,

jako studánka, které nikdo nechce pomoci.

Jako studánka daleko od lidí

jako studánka, do které nikdo nevidí.

Jsem to, co chtějí kroky

to, co chtějí už celé roky.

Jednou jim uteču.

Dva kroky tam a žádný zpět.